O nás

Zdeňka Řezbová (28 let)

Nejprve studium filosofie a estetiky, pak MgA. na Fakultě výtvarných umění v Brně, ateliér Environment. V následujícím roce snad i dokončené PhD tamtéž.

Pracuji v Lektorském oddělní Národní galerie v Praze.

Chaos i řád jsou nehybné struktury. Zajímá mě, co se děje na rozhraní těchto dvou světů, kdy se řád nechává okusovat chaosem a chaos jemně spoutávat řádem. Tak vnímám rostlinu, krajinu, to je pro mě život, to jsem já... Fascinují mě místa, kde staré koroduje a nové prorůstá na povrch. Miluji postindustriální zóny a periferie. Žít chci ale v horách, tam kde je blízko k nebi, (vz)duch je lehký a kde po ránu dech kreslí kolem tváře promrzlé jemně se rozptylující obrázky, které se na chvíli vkradou do krajiny.

Lucia Aicul Obenau (32 let)

Vyštudovaná bábkarka na VŚMU v Bratilave, živiaca sa na voľnej nohe ako vzdelávač dospelých, facilitátor, moderátor, umelecká spolupráca...

Som rada v KRAJINÁch, Tých vonkajších i tých vnútorných, za hranicami i pred nimi. Už pri štúdiu som sa zžila s myšlienkou že divadlo nie je od slova DÍVAŤ, ale DIVIŤ sa. V krajine je to rovnako. Baví ma objavovanie ohromných maličkostí a podivovanie sa nad nimi. Fajn sa objavuje keď ide človek peši, krok po kroku, výdych po nádychu, na bicykli mám potom pocit, ako by som mala krííídla.

Hana Daňková vulgo Hadaň (27 let)

Vystudovaný Management muzeí a galerií na VOŠ v Praze.

Jsem na volné noze a většinu času pracuju jako lektorka a organizátorka aktivit o.s. Klub Hanoi (www.klubhanoi.cz)

Krajině a její magii my lidé města podléháme a se zamlženýma očima v teplých domech sníme o těsnějším nebo volnějším návratu k přírodě. Když slovo krajina vyslovíme, zachvěje se nám hlas. Proč to? Proč vztah k něčemu tak zásadnímu prožíváme jinak, než jak ho prožívali naši předkové? Mluvíme ještě o skutečné krajině nebo o symbolu, který pro nás představuje? Na odpovědi se můžete těšit i proto, že je společně s vámi bude hledat racouška, estétka a středoproudařka. Toho času se špetkou vkusu, jehož hladina kolísá. Nadšené štěně a suchý prófa v jedné osobě.

Michal Kristýnek řečený Kriška (30 let)

K životu potřebuju příběhy. Lezou do mě, skz mě i ze mě. A před časem jsem si postavil hlavu a pak i maringotku do ticha Rychlebských hor, jenž jsou plné příběhů,a kde zapouštím kořeny a ruce do hlíny pod starou lípou. V práci osciluju mezi ekologickým zemědělstvím, tvorbou map krajiny, což je má profese a rozvíjením lidí tvorbou a zážitky na stromech i pod nimi, což mě baví.

Jan Burian

Něco o mně. Teď zrovna píšu něco o mně. V létě budu dělat s kamarády kurz. Mám tak zvláštní smysl pro humor, že si ostatní o mne myslí, že žádný nemám. Bavíte se? Já ano. No dobře, Zdeňka mi řekla, že takhle to nemůžu napsat, že by jsme vypadali jak banda úchylů ... tak to zkusím jinak ... Nejradši mám, když na procházce jarním lesem zasvítí slůně a člověk se opře o kmen stromu a nastaví mu tvář. Nebo když se uvaří čaj a je klid na to, ho vychutnat. Nebo když přijde náhlá inspirace a tryskají básně, kresby a pohyb. Svět je plný krásných věcí. I těch horších. Zkouším začít od sebe. Zkouším se naučit, jak být pozornější, abych nezpůsoboval sobě i druhým zbytečné trápení. Mimochodem, fotila mne jedna mrňavá pětiletá holčička.

Jura Glaser (27 let)

Vystudoval jsem fyziku na MatFyzu v Praze, obor matematické a počítačové modelování.

Živím se jako programátor.

Baví mě tvořit věci, baví mě sdílet je s ostatními. Rád o věcech a lidech přemýšlím a největší klid mi k tomu dává chůze. Rád bloumám Prahou i jinými krajinami, je to moje terapie. Ale často vlastně nejsem tam kudy se procházím. Jsem úplně jinde, napřed. Nebo pozadu. A přitom místa, kudy procházím, nejsou jen kulisa, mají svoje příběhy, svoje lidi, a na okamžik i mě. Tedy kdybych tam opravdu byl. Stejně je to i se mnou, je ve mě spousta míst čekajících na procházku, jen si nesvítit moc dopředu, zhasnout si. Na TamKamTo hledám prostor k poslouchání krajiny, sebe i ostatních.

Šimon Grimmich (21 let)

Studuju religionistiku na FFUK s příměsí filosofie, literatury a starých jazyků Internetový podnikatel a analytik na volné noze

"Nakonec jde právě o to: nechat Boha vejít. Človek ho však může přijmout jen tam, kde skutečně stojí, tam kde žije, kde žije pravý život. Udržujme posvěcený vztah s malým světem, jenž nám byl svěřen. Vytvořme ne tomto svém místě prostor pro Boží přebývání, a pak nechme Boha vstoupit dovnitř." (Martin Buber)
V tom jsou shrnuta má témata. Posvátno, dialog, vztah, tvář, láska. Když se řekne ticho, vidím obraz - hory, lesy, mlhy, někde v Číne, nejradši bych osedlal vodního buvola a četl si na jeho hřbetu.